Data pro budoucí premiérku · Efektivní vládnutí
Prezident Pavel cestuje do zahraničí 1,5krát více než ve stejném období prezident Zeman
Kateřina Mahdalová & Michal Škop · 8. července 2026
Čtyřicet měsíců v Hradu, dvě různá čísla
Miloš Zeman odsloužil ve funkci prezidenta deset let, Petr Pavel je něco přes tři a čtvrt roku po inauguraci. Prosté součty cest proto hlavně měří, kdo měl víc času: Zeman za celé desetileté období absolvoval 90 zahraničních cest, Pavel od března 2023 do teď 68. Srovnání za stejný počet dní od nástupu do úřadu ukazuje jiné číslo. Ve 40. měsíci mandátu měl Zeman za sebou 44 cest. Pavel má ve stejné fázi 68 – tedy o 55 procent víc.
Každá kostička je jedna zahraniční cesta, kostičky se řadí chronologicky po rocích mandátu – délka řady tak rovnou ukazuje počet cest. Oba prezidenty srovnáváme za stejnou fázi mandátu: prvních 1226 dní od inaugurace (u Zemana od března 2013, u Pavla od března 2023). Zemanových 44 cest z pozdějších let mandátu v grafu není. Najetím nebo klepnutím na kostičku se zobrazí podrobnosti cesty.
Srovnání podle počtu dnů od inaugurace, ne podle kalendářního data – Zeman odsloužil obě funkční období v kuse (2013–2023), Pavlův mandát dosud běží.
Graf i mapa měří „stejnou fázi" mandátu podle počtu dní od inaugurace. Jakmile animace dosáhne dnešního dne Pavlova mandátu, jeho mapa se přestane měnit, protože pro pozdější dny zatím neexistují data. Zemanova mapa dál roste, dokud nedosáhne konce jeho druhého funkčního období.
Proč měsíce v úřadu, ne kalendářní rok
Kalendářní srovnání zkresluje rok 2020, kdy Zeman neabsolvoval jedinou zahraniční cestu – v mapě je to vidět jako celoroční pauza. Počítání podle dní od inaugurace (8. března 2013 u Zemana, 9. března 2023 u Pavla) tenhle jednorázový výpadek neguje a umožňuje ptát se, kolik cest zvládl každý prezident za srovnatelný díl mandátu, ne za srovnatelný rok na kalendáři.
Slovensko patnáctkrát, Čína pětkrát: kam který prezident jezdil
Zemanových 90 cest vedlo do 34 zemí a drží se úzkého okruhu: Slovensko 15krát, Polsko 11krát, po čtyřech cestách Rakousko, Německo, Belgie, Francie, Maďarsko, Srbsko a USA. Strukturou jde o 42 bilaterálních návštěv, 31 multilaterálních summitů a 17 protokolárních akcí. Mimo tento okruh mířil Zeman opakovaně na východ: pětkrát do Číny (naposledy v dubnu 2019) a třikrát do Ruska (naposledy v listopadu 2017). Jen v jeho seznamu figurují také Kazachstán, Ázerbájdžán, Tádžikistán, Mongolsko, Vietnam nebo Afghánistán.
Pavlových 68 cest vedlo za kratší dobu do 42 zemí: nejčastěji do Německa (6krát), Francie (5krát), na Slovensko, do Polska, Litvy a USA (po 4 cestách). Rozložení je 44 bilaterálních návštěv, 13 multilaterálních summitů, 8 soukromých cest a 3 protokolární akce. Do Ruska ani Číny nejel, na Ukrajinu jel třikrát – v dubnu 2023 do Kyjeva a Buči, v březnu 2025 do Oděsy a v lednu 2026 do Lvova a Kyjeva. Květnovou státní návštěvou Estonska uzavřel objezd všech tří pobaltských zemí. A jen v jeho seznamu jsou země, kam čeští prezidenti dosud nejezdili vůbec nebo desítky let: Rwanda, Ghana, Mauritánie, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland a v dubnu 2026 Argentina a Chile – tam naposledy doletěl Václav Klaus.
Průnik obou seznamů je jádro, se kterým Česko drží kontakt bez ohledu na to, kdo sedí na Hradě: sousedé, Francie, Belgie kvůli institucím EU a NATO, USA, Izrael, Vatikán a Ukrajina. Rozdíl mezi oběma prezidenty není v tomto jádru, ale v tom, co každý z nich přidal navrch – Zeman Rusko, Čínu a Střední Asii, Pavel Pobaltí, severskou Evropu, Indopacifik, Afriku a Jižní Ameriku.
Osm soukromých cest, které dřív nebyly vidět
Osm z Pavlových 68 cest je označených jako soukromé – třikrát opakovaný pobyt ve španělské Andalusii, dále Řecko s Albánií, Saúdská Arábie, Indie (Dharamsala), cesta po Slovensku, Maďarsku a Rumunsku a pobyt v Rakousku. Veřejně dostupný seznam Zemanových cest žádnou soukromou zahraniční cestu neeviduje. Nejde nutně o rozdíl v chování dvou lidí – může jít i o rozdíl v tom, co která kancelář prezidenta o soukromých cestách zveřejňuje. V grafu mají soukromé cesty světlejší kostičky.
Spor o Ankaru den po dni
Šedesátá osmá Pavlova cesta – summit NATO v Ankaře 7. a 8. července 2026 – se od všech předchozích liší tím, že o ní rozhodoval Ústavní soud. Takhle spor běžel:
Začátek dubna 2026. Pavel poslal premiérovi Andreji Babišovi dopis, že delegaci na summit povede – opíral se o praxi, podle níž čeští prezidenti jezdí na summity NATO od roku 1999 a on sám se zúčastnil všech tří od své inaugurace. Vláda ANO, SPD a Motoristů odmítla s tím, že zahraniční politiku určuje vláda a Česko má u jednacího stolu reprezentovat premiér.
Pondělí 22. června. Vláda schválila složení delegace: vede ji Babiš, členy jsou ministr obrany Jaromír Zůna (SPD) a ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé). Prezident v delegaci není.
Týž večer. Pavel podal k Ústavnímu soudu kompetenční žalobu – první v historii České republiky. Argumentoval: „Je mou povinností pravomoci prezidenta v plném rozsahu nejen vykonávat, ale i bránit." Babiš žalobu označil za chybu, Macinka prohlásil, že si prezident „vybral jít konfrontační cestou". Opoziční strany se postavily za prezidenta.
24. června. Ústavní soud vydal předběžné opatření (Pl. ÚS 16/26): vláda a ministerstvo zahraničí musí bezodkladně oznámit NATO, že prezident je součástí oficiální české delegace, zajistit mu akreditaci a zdržet se kroků, které by mu účast ztěžovaly. Soud to odůvodnil „ochranou dosavadní, ustálené a dlouhodobé praxe, podle níž byli všichni dosavadní prezidenti České republiky pravidelně členy delegace na summitech NATO". Akreditace se stihla dva dny před uzávěrkou.
7.–8. července. Do Ankary letěla dvě česká vládní letadla – Babiš a Pavel každý zvlášť. Delegaci vedl premiér, prezident se summitu zúčastnil jako její člen a na neformální večeři hlav států ho osobně pozval turecký prezident Erdoğan. Program pro partnery absolvovala Monika Babišová; Eva Pavlová zůstala doma.
Meritum sporu – kdo rozhoduje o tom, kdo Česko na summitech NATO zastupuje – Ústavní soud teprve posoudí. Nález ohlásil v řádu měsíců.
Před Pavlem a Zemanem: Havel a Klaus cestovali podstatně víc
Pohled jen na dva poslední prezidenty zakrývá, jak výrazně se cestování z Hradu za třicet let proměnilo. Databáze Českého rozhlasu založená na údajích Kanceláře prezidenta republiky eviduje v českém prezidentském mandátu Václava Havla 133 cest a u Václava Klause 251. Počítáme je stejně jako v grafu níže: zastávky se stejným datem zahájení spojujeme do jedné cesty. Havel tak má 140 zahraničních zastávek ve 52 státech, Klaus 265 zastávek v 71 státech.
Klaus cestoval v každém roce mandátu častěji než Havel. Graf spojuje zastávky se stejným počátečním datem do jedné cesty; vícestátní cesta se proto počítá jen jednou.
Historická data nemají jednotné označení bilaterální, multilaterální, protokolární nebo soukromá, proto je v této části podle typu netřídíme. Ve veřejných bilancích se objevují také vyšší čísla – například 141 výjezdů u Havla a 279 u Klause. Rozdíl vzniká širší definicí výjezdu mimo republiku; pro graf používáme konzistentně unikátní datum zahájení cesty z podkladu Českého rozhlasu.
Klaus cestoval skoro dvakrát častěji než Havel
Rozdíl není výsledkem jediného mimořádně aktivního roku. Klaus vykonal v každém z deseti roků mandátu víc cest než Havel ve srovnatelné fázi: ročně 19 až 31, zatímco Havel 7 až 19. Klaus měl po prvním roce za sebou 21 cest, Havel 14; po pěti letech to bylo 129 proti 77. Za celé desetiletí vychází Klausův součet o 89 procent vyšší.
Havlovo tempo navíc nebylo po celých deset let stejné. V prvních pěti letech podnikl 77 cest, v druhých pěti 56. Do druhé poloviny prezidentství zasáhly jeho vážné zdravotní problémy a operace v letech 1996 a 1998. V posledních dvou letech mandátu absolvoval osm a sedm cest – nejméně z celého desetiletí. Klaus naopak nepřestal cestovat ani ke konci: v devátém roce měl 26 cest a v desátém 25.
Havel stavěl vazby na Západ, Klaus přidal ekonomickou diplomacii i Rusko
U obou prezidentů vedlo Německo, ale v rozdílném měřítku: Havel tam zamířil šestnáctkrát, Klaus jednatřicetkrát. Druhé byly Spojené státy – dvanáct Havlových a pětadvacet Klausových návštěv. Havlův nejčastější okruh pak tvořily Slovensko, Francie, Polsko a Rakousko. Odpovídalo to úkolu prvního českého prezidenta: ukotvit novou republiku v západních institucích, napravovat vztahy se sousedy a dovést zemi do NATO.
Klaus k sousedům, USA a evropským institucím přidal výraznější ekonomickou diplomacii a širší geografický záběr. Do Rakouska jel čtyřiadvacetkrát, do Itálie devatenáctkrát a do Ruska devětkrát; Čínu navštívil dvakrát. Cestoval také do Jižní Koreje, Indonésie, Malajsie, Nigérie, Senegalu nebo Spojených arabských emirátů. Do Chile se jako prezident podíval dvakrát – poprvé v dubnu 2011 při cestě, kterou ve veřejné paměti překryl incident s protokolárním perem, podruhé v lednu 2013 na summit Evropské unie a zemí Latinské Ameriky.
Havel navštívil Rusko jednou, v květnu 1995 při oslavách konce druhé světové války, a do Číny nejel vůbec. Jeho mimoevropské cesty ale nebyly úzké: vedly do Indie, Thajska, Austrálie, na Nový Zéland a Filipíny, do Japonska, Jižní Koreje, Latinské Ameriky i Afriky. Rozdíl mezi oběma prezidenty proto není jednoduchý souboj „Západ versus Východ“. Havel používal cesty především jako symbolickou a lidskoprávní diplomacii; Klaus je častěji spojoval s obchodem, přednáškami a vlastními politickými tématy.
Zdroje: Kancelář prezidenta republiky; Český rozhlas – Zahraniční cesty českých prezidentů 1993–2023; Archiv Kanceláře prezidenta republiky; Knihovna Václava Havla. Historická část zahrnuje pouze Havlovo prezidentství samostatné České republiky od února 1993, nikoli jeho cesty československého prezidenta v letech 1989–1992.