🛑 Nebezpečná izolace: Proč česká bezpodmínečná podpora Izraele poškozuje naši bezpečnost

V době, kdy spojenci Česka vyzývají k zastavení humanitární katastrofy v Gaze, česká vláda zůstává loajální izraelské politice – i za cenu mezinárodní izolace. Podporuje tím nejen okupaci, ale i oslabení právního řádu, na kterém sama staví svoji obranu proti ruské agresi.

Zatímco ministři zahraničí většiny států EU, Velké Británie, Kanady, Japonska a Austrálie vyzývají izraelskou vládu k okamžitému obnovení humanitární pomoci do Gazy, podpis českého ministra Jana Lipavského chybí. Tento postoj není jen morálním selháním, ale strategickou chybou s vážnými důsledky pro českou bezpečnost a mezinárodní pozici.

V době, kdy i tradiční spojenci Izraele jako Německo a Francie požadují dodržování mezinárodního práva, se Česká republika dostává do nebezpečné izolace. Naše neochota připojit se k mezinárodnímu tlaku na izraelskou vládu ohledně humanitární krize v Gaze nás odděluje od klíčových spojenců právě v době, kdy potřebujeme jejich solidaritu proti ruské agresi. Tento postoj je o to paradoxnější, že Česko současně požaduje od mezinárodního společenství maximální tlak na Rusko za porušování mezinárodního práva na Ukrajině.

Politika blokády „vyhladovět Hamás“ ve skutečnosti znamená vyhladovění celé populace Gazy. Ceny základních potravin jako mouka, rýže či čočka vzrostly podle dostupných odhadů o 500 %. Naprostá většina obyvatel Gazy je podle klasifikace IPC ve čtvrté nebo páté fázi potravinové nouze, přičemž pátá fáze již znamená hladomor.

Podle OSN a WHO je humanitární situace v Gaze kritická. Téměř po třech měsících úplného blokování vstupu pomoci Izraelem začaly 21. května 2025 do Gazy vstupovat první kamiony s pomocí. Přes přechod Kerem Šalom dorazilo asi 90 kamionů – hluboko pod potřebným množstvím. Před konfliktem bylo podle OSN zapotřebí přibližně 500 kamionů denně. Zásilky však často nedorazí ke konečným příjemcům kvůli bezpečnostní situaci a logistickému kolapsu.

WHO upozorňuje, že 14 000 lidí potřebuje zdravotní evakuaci, 10 % obyvatel trpí katastrofální úrovní hladu, 60 000 akutním podvyživením, polovina těhotných žen anémií a stovky novorozenců nemají přístup k inkubátorům nebo infuzím.

Podle analýzy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) tvoří ženy a děti téměř 70 % z 8 119 obětí konfliktu v Gaze, jejichž úmrtí bylo ověřeno na základě tří nezávislých zdrojů. Z toho děti do 18 let představují 44 % zabitých – největší skupinu tvoří děti ve věku 5–9 let, následované dětmi ve věku 10–14 let. Nejmladší potvrzenou obětí byl novorozenec starý jeden den, nejstarší pak žena ve věku 97 let.

Zpráva OHCHR konstatuje, že takto vysoký podíl civilních obětí „naznačuje systematické porušování základních principů mezinárodního humanitárního práva, včetně zásad rozlišování a přiměřenosti“. V 88 % případů bylo při jednom útoku zabito pět a více osob, což svědčí o použití zbraní s plošným účinkem v hustě obydlených oblastech. Ačkoliv Izrael tvrdí, že činí „veškeré úsilí“ k omezení civilních ztrát a že útočí v souladu s právem ozbrojeného konfliktu, data OSN tuto praxi zpochybňují. OHCHR vyzývá k nezávislému soudnímu přezkoumání a archivaci důkazů pro případné vyšetřování válečných zločinů.

Palestinské zdravotnické úřady udávají celkový počet obětí přesahující 43 000. Zde jsou zahrnuty i případy, které OSN dosud nemohla ověřit. Podle Human Rights Watch i Amnesty International existují důkazy, že Izrael v některých případech nerespektoval zákaz nerozlišujících útoků a selhal v povinnosti chránit civilní obyvatelstvo.

Někteří čeští představitelé veřejně relativizují rozsah humanitární krize a civilních ztrát v Gaze. Bezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar prohlásil, že příměří „nic neřeší“ a že Izraelci „nechtějí být rukojmími rukojmí“, čímž zpochybnil smysl humanitárních přestávek i potřebu okamžité pomoci. V reakci na žádost Mezinárodního trestního soudu o vydání zatykače na izraelské představitele pak Pojar uvedl, že soud „relativizuje zlo“.

Také ministr Jan Lipavský sice opakovaně deklaroval podporu humanitární pomoci, zároveň ale varoval před jejím „zneužitím Hamásem“ a některé mezinárodní iniciativy odmítl s tím, že „nepřinášejí nic zásadního“. Tato rétorika může přispívat k oslabování mezinárodní důvěry v českou angažovanost při ochraně civilních obyvatel a vyvolávat dojem selektivního přístupu k lidským právům.

Ve veřejném prostoru se navíc šíří argumenty, které mají zpochybnit status civilních obětí. Často se odkazují na volby z roku 2006, při nichž zvítězil Hamás, jako na doklad kolektivní odpovědnosti obyvatel Gazy. Tento narativ však ignoruje demografická data. Podle údajů Palestinského centrálního statistického úřadu (PCBS) bylo v roce 2006 více než 52 % obyvatel Palestiny mladších 18 let, což znamená, že neměli volební právo. Vzhledem k tomu, že od té doby uplynulo téměř dvacet let, většina dnešních obyvatel Gazy tehdy buď nebyla způsobilá volit, nebo ještě nebyla na světě. Navíc, jak uvádí NPR, téměř polovina (47,3 %) obyvatel Gazy je dnes mladší 18 let, což z ní činí jednu z nejmladších populací na světě. Tato demografická struktura dále podtrhuje, že většina současných obyvatel Gazy se na volbách v roce 2006 nemohla podílet.

Rovněž tvrzení, že Mezinárodní trestní soud „staví Hamás a Izrael na stejnou úroveň“, je zavádějící. ICC posuzuje každou stranu zvlášť – Hamás za útoky na civilisty, Izrael za obléhání a zásahy proti civilní infrastruktuře. Takové zkreslování faktů přispívá k polarizaci debaty a oslabuje důvěru veřejnosti v mezinárodní instituce.

Problematický přístup české vlády k situaci v Gaze je podporován i způsobem, jakým o konfliktu referují česká veřejnoprávní média. Jak upozorňuje novinářka Saša Uhlová, dlouhodobé selhávání médií veřejné služby při reportování o dění v Izraeli a Palestině přispívá k dehumanizaci Palestinců a normalizaci kolektivní viny.

Novinářka Saša Uhlová upozorňovala na jazykovou manipulaci ve veřejnoprávních médiích, která podle ní normalizuje násilí páchané na Palestincích. Kritizuje např. označování všech Palestinců propuštěných v rámci výměny rukojmích za „teroristy", i když často šlo o osoby bez obvinění nebo o nezletilé. Popsala i způsob, jakým Česká televize prezentovala výměnu rukojmích a vězňů v lednu 2025. Na sociálních sítích ČT původně použila formulaci "Hamás předává rukojmí, Izrael je vymění za vězněné palestinské teroristy", čímž automaticky označila všechny propuštěné Palestince za teroristy. Ve skutečnosti se však jednalo převážně o lidi držené v administrativní vazbě bez obvinění nebo za méně závažné činy, včetně žen zadržených za příspěvky na sociálních sítích kritizující izraelské postupy.

Zpravodajství České televize používá eufemistický jazyk, který umožňuje divákům akceptovat zabíjení civilistů bez pocitu viny. Když redaktoři píší, že lidé „umřeli poté, co izraelské síly udeřily", místo jasného označení příčiny smrti, nebo když David Borek normalizuje obléhání a vyhladovění jako „běžnou historickou metodu", přispívají k morálnímu vyvazování veřejnosti.

Tento přístup médií není jen problémem objektivního zpravodajství, ale má přímý vliv na formování veřejného mínění a v posledku i na legitimizaci vládní politiky. Když veřejnoprávní média systematicky prezentují jednu stranu konfliktu jako výhradně obětní a druhou jako teroristickou, vytváří se atmosféra, ve které se stává obtížné vést racionální debatu o dodržování mezinárodního práva a lidských práv všemi stranami konfliktu.

Zatímco v Gaze lidé umírají hlady a nedostatkem zdravotní péče, čeští senátoři se v květnu 2025 rozhodli uspořádat veřejné slyšení o přesunu českého velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Toto slyšení, kterého se zúčastnil i premiér Petr Fiala, proběhlo v době totální blokády Gazy doprovázené neustálým bombardováním. Jak upozornil senátor Pavel Fischer, takový krok by představoval odměnu extremistickým hlasům v Izraeli a porušení mezinárodního práva, podle něhož je Jeruzalém zvláštní území pod správou OSN. Fischer také varoval, že přesun ambasády by byl signálem pro ty, „kteří chtějí z mezinárodního práva dělat cár papíru".

Izraelští představitelé už se mezitím netají svými skutečnými záměry. Ministr financí Becalel Smotrič otevřeně mluvil o tom, že „Gaza bude zcela zničena" a tamní obyvatelstvo bude soustředěno na jihu, dokud nebude „naprosto zoufalé" a nebude „usilovat o přesídlení". Tento plán etnické čistky Netanjahuova vláda už neskrývá.

Bezpodmínečná podpora Izraele oslabuje mezinárodní postavení České republiky. Nejenže nás vzdaluje od většiny spojenců v EU a NATO, ale zároveň podrývá naši argumentaci vůči ruské agresi. Zatímco od Moskvy požadujeme respektování mezinárodního práva, v případě Izraele jsme ochotni nad jeho porušováním přivírat oči. Tento dvojí metr je snadno zneužitelný nejen propagandou Kremlu, ale i jinými aktéry, kteří zpochybňují univerzálnost mezinárodních norem.

Jak varuje sociolog Daniel Prokop, opouštění principů mezinárodního práva a šíření relativizujících výroků oslabuje naši schopnost obhajovat univerzální hodnoty. Takové jednání podrývá důvěru veřejnosti v instituce, zvyšuje prostor pro dezinformace a přispívá k radikalizaci společnosti. A co hůř – dává munici autoritářům, kteří český selektivní přístup používají jako argument pro vlastní porušování pravidel.

Kateřina Mahdalová