Zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu dnes, v úterý 3. listopadu, stávkují celý den. Protestují proti vládnímu návrhu zákona, který ruší poplatky a nahrazuje je příspěvkem ze státního rozpočtu. Sněmovna ho v prvním čtení v sobotu 24. října nad ránem poslala do výboru, po nočním jednání s omezenou rozpravou. Návrh zamítnout podpořilo 81 ze 177 přítomných poslanců.
O poplatky se politici přou od začátku 90. let. Obě instituce vznikly 1. ledna 1992 na základě zákonů přijatých v roce 1991. Prošli jsme sněmovní tisky, jmenovitá hlasování na psp.cz, programová prohlášení vlád a dobové zpravodajství. Zrušení poplatků nebo možnost je neplatit navrhovali už politici ODS, senátor Jan Veleba s podporou prezidenta Miloše Zemana, Piráti i SPD. Mezi dohledanými návrhy je nynější první vládní předlohou na zrušení poplatků a první, která prošla prvním čtením ve Sněmovně.
Druhé zjištění se týká argumentů. Politici je v průběhu let měnili, a někteří i strany sporu. Kdo dnes poplatky ruší, je před pár lety sliboval zachovat, a kdo je dnes hájí, chtěl je kdysi zrušit.
35 let sporů o poplatky za ČT a rozhlas
8. 12. 1994
Klausova vláda: státní rozpočet ohrožuje nezávislost
Vláda ODS, KDU-ČSL a ODA přenesla povinnost platit poplatek z vyhlášky do zákona. Financování ze státního rozpočtu výslovně odmítla jako rozporné s nezávislostí vysílatelů na státu.
Lidovec Jaromír Talíř s poslanci ČSSD a Unie svobody prosadil postupné zvýšení až na 135 korun. Z ODS bylo 16 poslanců pro, 16 proti a šest se zdrželo. Z KSČM bylo 35 proti a jeden se zdržel.
Richard Svoboda navrhl platit ČT a ČRo z daní. Poplatek byl podle předkladatelů přežitý a asociální, odpůrci varovali před zestátněním. Senát ho vrátil výborům. V prosinci ho znovu projednal, ale nepřijal usnesení.
Senátor Strany práv občanů navrhl osvobodit od poplatku ty, o nichž ČT či ČRo odvysílaly nepravdu. Prezident Zeman zrušení poplatků podpořil, premiér Sobotka ho označil za hrubou chybu. Veleba stáhl bod z programu schůze.
Volební program Pirátů slíbil zrušit poplatky a dát ČT a ČRo pevný podíl na výběru DPH, ne roční příděl ze státního rozpočtu. Dnes Piráti poplatky hájí.
Programové prohlášení vlády ANO a ČSSD slibovalo zachovat postavení veřejnoprávních médií. V roce 2019 vláda napsala, že poplatky chrání média před výkonnou mocí.
Návrh ministra Oty Klempíře (za Motoristy) dává ČT a ČRo od roku 2027 ze státního rozpočtu 7,8 miliardy korun, zhruba o 15 % méně než plánované příjmy z poplatků v roce 2026. Motoristé přitom ve volebním programu 2025 přímé financování ze státního rozpočtu výslovně odmítali.
Sněmovna poslala návrh do výboru po nočním jednání s omezenou rozpravou. Pro zamítnutí návrhu hlasovalo 81 ze 177 přítomných. Zaměstnanci ČT a ČRo vyhlásili na 3. listopadu celodenní stávku.
Zákony z listopadu 1991 postavily Českou televizi a Český rozhlas na dvou zdrojích: na poplatcích a na vlastním podnikání, tedy i na reklamě. Samotnou povinnost platit ale až do poloviny 90. let upravovala jen vyhláška. Do zákona ji v roce 1994 přenesla vláda Václava Klause (ODS). V důvodové zprávě k zákonu o poplatcích výslovně odmítla platit vysílatele ze státního rozpočtu, protože by to bylo „v rozporu s dosavadní koncepcí nezávislosti“ veřejnoprávních médií na státu.
Spor se v 90. letech nevedl o to, jestli poplatek má být, ale kolik má být a jestli ČT smí vysílat reklamu. Zvýšení televizního poplatku z 50 na 75 korun prosadila v roce 1997 skupina poslanců napříč stranami v čele s Daliborem Matulkou (KSČM), mezi předkladateli byl i Ivan Langer (ODS). Pro hlasovalo 153 poslanců, podle záznamu hlasování se zdrželi republikáni Miroslava Sládka a polovina komunistů. Sládek navrhoval poplatky nezvyšovat a místo toho pustit na obrazovku víc reklamy. Klausova vláda zvýšení podpořila jen v principu, konkrétní částky odmítla kvůli chybějící ekonomické analýze.
Další spor přišel v letech 2003 a 2004. Vláda Vladimíra Špidly v roce 2003 navrhla zvýšit televizní poplatek na 95 korun, protože se od roku 1997 neměnil. Ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD) psal poslancům, ať ČT nenechají „finančně kleknout“. Občanští demokraté tvrdili, že ČT má nejdřív šetřit a dokončit restrukturalizaci. Zároveň ale v kulturním výboru přišli s protinávrhem, aby poplatek platily všechny domácnosti bez ohledu na to, jestli mají přijímač. Senát plošné placení odmítl a Sněmovna zákon v červnu 2004 nepřijala: chybělo 15 hlasů. V tomto hlasování bylo z ODS 53 poslanců proti a čtyři se zdrželi, z KSČM bylo 36 proti a jeden se zdržel.
Poplatek nakonec zvedl až poslanecký, ne vládní návrh. Předložil ho už v roce 2004 lidovec Jaromír Talíř spolu s poslanci ČSSD a Unie svobody. Televizní poplatek měl postupně vzrůst na 135 korun v roce 2008, rozhlasový na 45 korun. Zákon zavedl i domněnku, že kdo odebírá elektřinu, má přijímač, pokud čestně neprohlásí opak.
Sdružení obrany spotřebitelů to nazvalo „principem kolektivní viny“. Zákon prošel poměrem 75 ku 59. Podle jmenovitého hlasování bylo z ODS 16 poslanců pro a 16 proti, šest se zdrželo. Z KSČM bylo 35 proti a jeden se zdržel.
Kromě výše poplatku mají politici ještě jednu páku: pravidla pro reklamu. Zákon z roku 2005 počítal s tím, že reklama z ČT téměř zmizí. Topolánkova vláda ji v roce 2007 kvůli přechodu na digitální vysílání ponechala. Natrvalo ji z ČT1 a ČT24 vytlačil až v roce 2011 zákon, pro který hlasovala koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných.
Nova tehdy vedla kampaň „Podporujeme český film. A vy zrušte reklamu v ČT“ a její generální ředitel rozhodnutí uvítal. Komerční televize na oplátku odvádějí 2 % reklamních příjmů Fondu kinematografie. Česká televize přišla o část příjmů a poplatek jí je nijak nevyrovnal.
Senátor ODS navrhl zrušení už v roce 2009
Zrušení poplatků navrhl v roce 2009 senátor ODS Richard Svoboda spolu s Edvardem Kožušníkem, tehdejším kandidátem do Evropského parlamentu. S podporou předsedy senátní mediální komise Jiřího Oberfalzera chtěli platit ČT a ČRo přímo z daní. Poplatek podle nich byl „přežitý a nákladný“ a „asociální“, protože nezohledňuje velikost domácnosti. Proti stáli senátoři ČSSD a KSČM a varovali před „zestátněním“. Senát návrh v listopadu vrátil výborům. V prosinci ho znovu projednal, ale nepřijal k němu usnesení. Do Sněmovny tak návrh nepostoupil.
Od roku 2015 přibývá další argument: obsah vysílání. Senátor Jan Veleba (Strana práv občanů) navrhl osvobodit od poplatku na pět let každého, o kom ČT nebo ČRo „prokazatelně odvysílaly nepravdu“. Prezident Miloš Zeman, čestný předseda jeho strany, označil zrušení poplatků za „docela rozumný“ nápad. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) odpověděl, že poplatky zaručují nezávislost na byznysu i na vládě a zrušit je by byla „hrubá chyba“. Veleba v březnu stáhl bod z programu schůze; k návrhu Senát nepřijal usnesení.
Ve stejném měsíci Andrej Babiš, tehdy ministr financí za ANO, podle Hospodářských novin zvažoval nižší poplatek a návrat reklamy na ČT1. Řekl, že výdaje ČT „nikdo“ efektivně nekontroluje. Jeho holding Agrofert si tehdy stěžoval na reportáže ČT o Babišově střetu zájmů. Babiš nakonec uvedl, že „nejde o nějaký záměr“, a žádný návrh nepodal.
Zrušení poplatků měli v programu pro sněmovní volby 2017 i Piráti. Ve volebním programu „Černé na bílém“ stálo: „Zrušíme koncesionářské poplatky. Příjem ČT a ČRo nahradíme pevným podílem na výběru DPH.“ Navrhovali tedy předem danou část výnosu daně. Dnes Piráti poplatky hájí a v říjnu hlasovali s ostatní opozicí pro zamítnutí vládního návrhu. Jejich starý program připomněl při protestu proti zákonu Filip Turek (Motoristé).
Tomio Okamura (SPD) po volbách v roce 2017 ohlásil, že chce poplatky zrušit a z ČT a ČRo udělat státní příspěvkové organizace. Hospodaření podle něj bylo netransparentní a zpravodajství nevyvážené. Jeho strana v roce 2019 navrhla aspoň osvobodit od poplatku důchodce, invalidy a samoživitele, poplatek podle ní byl „svého druhu obecná daň“. Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček v roce 2020 navrhl osvobodit domácnosti, jejichž členové čestně prohlásí, že televizní nebo rozhlasové vysílání nesledují. Ani jeden z těchto návrhů se nedostal přes první čtení.
Babiš v roce 2018 sliboval zachovat stávající úpravu
Když SPD o rok později navrhla osvobodit důchodce, Babišova vláda zaujala neutrální stanovisko. Upozornila, že by ČT přišla asi o 1,69 miliardy korun ročně a ČRo o 1 až 1,4 miliardy. Doplnila, že poplatky v Evropě chrání veřejnoprávní média před výkonnou mocí.
Ještě v prosinci 2022, už v opozici, chtěli poslanci ANO Aleš Juchelka a Martin Kolovratník rozhlasový poplatek zvýšit. Juchelka to zdůvodnil slovy: „Napravujeme nespravedlnost.“ Obrat přišel v létě 2024. Babiš tehdy označil poplatky za relikt 20. století a ohlásil, že ANO půjde do voleb s cílem najít jiný způsob financování.
Poplatek se po 17 letech zvýšil, ANO a SPD obstruovaly
Fialova vláda mezitím prosadila první zvýšení poplatků od roku 2008. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) obhajoval poplatek tím, že „významně vzdaluje média veřejné služby od politického zásahu“. Sněmovna v březnu 2025 přes obstrukce ANO a SPD schválila poměrem 99 ku 89 televizní poplatek 150 korun a rozhlasový 55 korun. Platit mají i lidé, kteří mají jen chytrý telefon nebo počítač, a poplatek se má automaticky zvýšit, když kumulovaná inflace překročí 6 %. Okamura novelu označil za „další zdražení životů občanů a firem“. Vyšší poplatky platí od května 2025.
Motoristé šli do voleb proti státnímu rozpočtu, teď zrušení předkládají
Před volbami v říjnu 2025 slibovalo ANO zrušení poplatků a sloučení ČT s ČRo. SPD chtěla obě média spojit i s ČTK do „jedné, státem placené zpravodajské instituce“. Motoristé sobě ale v programu pro sněmovní volby 2025 výslovně odmítali přímé financování ze státního rozpočtu: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – tím by se stala vládními.“ Jejich kandidát na ministra kultury Oto Klempíř ještě v prosinci 2025 řekl: „Za Motoristy jsme za zachování poplatků.“
Programové prohlášení Babišovy vlády z ledna 2026 pak slibuje obojí najednou: „Naší prioritou je zachování jejich nezávislosti. Zrušíme poplatky za veřejnoprávní média, čímž snížíme zátěž pro občany a firmy.“ Čím poplatky nahradit, prohlášení neříká. V dubnu ministr Klempíř představil zákon, v červnu ho vláda schválila. Do Sněmovny dorazil jako sněmovní tisk 231, zpravodajkou je poslankyně Motoristů Gabriela Sedláčková.
Návrh dává od roku 2027 České televizi ze státního rozpočtu 5,74 miliardy korun a Českému rozhlasu 2,066 miliardy. Dohromady je to asi o 1,4 miliardy, tedy zhruba o 15 %, méně, než ČT a ČRo letos plánují získat z poplatků. Příspěvek se má zvýšit o 10 %, když kumulovaná inflace překročí 10 %. Babiš to podává jako návrat na úroveň roku 2024. ČT a ČRo počítají s propouštěním stovek lidí. Ministerstvo financí v připomínkách k původnímu dubnovému návrhu napsalo, že výše příspěvku „není nijak odůvodněna“.
Spor už není o nezávislost, ale o to, kdo ji ohlídá
Koalice dnes používá argumenty, které se v debatě objevují léta. Babiš mluví o tom, aby občanům „už nechodily složenky za službu, kterou sami nevyužívají“. Karel Havlíček (ANO) a Babiš připomínají, že ze státního rozpočtu platí veřejnoprávní média 17 až 18 zemí EU. Klempíř na výboru 29. října řekl: „Když to dělá Dánsko, tak je to evropské řešení. Když to děláme my, je to konec demokracie.“
Zpravodajka Sedláčková přitom přiznává, že platit budou lidé dál, jen jinak: „My jsme to nikdy netajili, že to občané zaplatí ze svých daní.“
Nezávislost ale formálně nezpochybňuje nikdo, ani koalice. „Nikdo nechce veřejnoprávní média ovládnout nebo dokonce zestátnit,“ řekl Babiš před dnešní stávkou. Spor je o to, jestli nezávislost lépe chrání poplatky, nebo příspěvek ze státního rozpočtu. Také jeho výši má podle návrhu určovat zákon, včetně automatického zvyšování podle inflace; vláda ho má zahrnout do rozpočtu jako povinný výdaj. Klausova vláda v roce 1994 odmítla rozpočtové financování kvůli nezávislosti médií. Babišova vláda v roce 2019 ve stanovisku rovněž hájila poplatky jako ochranu před výkonnou mocí.
Pravidla financování upravuje i Evropský akt o svobodě médií, jehož ustanovení o financování médií veřejné služby se používá od srpna 2025. Po státech chce, aby financování bylo předvídatelné a přiměřené jejich úkolům a chránilo redakční nezávislost. Evropská komise vývoj v Česku sleduje.
Iniciativa Veřejnoprávně, která stávku svolala, požaduje stažení návrhu, otevřenou debatu o budoucím financování a zachování stability a nezávislosti obou médií. Mediální výbor projednávání přerušil do 10. prosince. Pak zákon čeká druhé a třetí čtení, Senát, který se už v lednu postavil proti zrušení poplatků, a prezident, jehož veto může Sněmovna přehlasovat 101 hlasy. Opozice chystá stížnost k Ústavnímu soudu. Do té doby se poplatky platí v dosavadní výši, 150 korun za televizi a 55 za rozhlas.
Jak jsme postupovali
Prošli jsme sněmovní tisky, které měnily zákony o České televizi, o Českém rozhlasu a o rozhlasových a televizních poplatcích (483/1991, 484/1991, 252/1994 a 348/2005 Sb.), jmenovitá hlasování a stenozáznamy na psp.cz, programová prohlášení vlád a dobové zpravodajství od roku 1991. Výše poplatků jsou ze Sbírky zákonů, částky v návrhu zákona z roku 2026 z vládního návrhu (sněmovní tisk 231) a ze zpráv o jeho schválení vládou. Za „pokus o zásah“ počítáme návrh zákona, pozměňovací návrh nebo veřejně ohlášený záměr politika či strany změnit výši poplatku, okruh plátců nebo způsob financování. Starší záměry, které nikdo nepodal jako návrh, mohly v přehledu chybět.
Oprava 3. 11. 2026: Opravili jsme stranickou příslušnost Dalibora Matulky, upřesnili data a průběh starších návrhů i hlasování a doplnili, že výši navrhovaného státního příspěvku určuje zákon, nikoli každoroční rozhodnutí vlády.
Vláda chce Českou televizi a Český rozhlas financovat přímo ze státního rozpočtu. Výhrada se netýká jedné vlády, ale páky, kterou by tím dostala každá další. Proto říkáme jasně: stojíme za médii veřejné služby.
Když 9. listopadu 2025 oznámil generální ředitel BBC Tim Davie svůj odchod, vypadalo to jako rutinní rezignace kvůli závažné mediální chybě. Ve skutečnosti šlo o vyvrcholení několikaletého politického tažení, které chce měnit pravidla hry. Tak jako v Česku.
Po sítích koluje graf: v Kambodži, ve Rwandě i u Židů za holokaustu počet obyvatel spadl, v Gaze rostl, takže tam genocida být nemůže. Úmluva o genocidě se ale na počet obyvatel neptá, Jezídům, Rohingům ani Ixilům křivka nespadla a čísla za Gazu v grafu jsou předválečná projekce. Podle palestinských statistiků lidí v Gaze ubylo. Vysvětlujeme, co genocidu definuje a kde spor o Gazu skutečně stojí.
V nočním Lisabonu jsem pomohla staršímu pánovi s holí po schodech – a ukázalo se, že šestnáct let vedl The Wall Street Journal a založil ProPublica. Vzpomínka na Paula Steigera a na to, proč objektivita neznamená stát uprostřed.