Platba za diagnózu: jak způsob financování nemocnic ovlivňuje vaši léčbu
Část plateb nemocnicím se v Česku řídí diagnózou a výkonem, ne tím, jak dlouho vás léčí. Tento systém – DRG – ovlivňuje, co nemocnice dělají. Většina pacientů o jeho existenci neví.
audio doplníme
Česká nemocnice dostane za hospitalizaci pacienta s diagnózou „náhrada kyčelního kloubu" předem stanovenou paušální platbu – bez ohledu na to, zda pacient strávil v nemocnici pět nebo deset dní. Systém se jmenuje DRG (Diagnosis Related Groups). V Česku se zavádí od roku 2012, v roce 2014 se vláda od něj vrátila k paušálům a znovu se rozjel jako „DRG Restart“ od let 2015 a 2016; k úhradě se používá od pilotu v roce 2020 a od roku 2021. V roce 2019 tvořil jen 7 % plateb (Kotherová a kol., 2021; ÚZIS).
Jak DRG funguje
Každá hospitalizace se zařadí do jedné z 1 763 skupin (verze CZ-DRG 2026, platná od 1. ledna 2026; skupiny se sdružují do 730 základních skupin) podle hlavní diagnózy, výkonu a komplikací (ÚZIS, prezentace z 15. 6. 2026). Ke každé skupině je přiřazena relativní váha odrážející průměrnou nákladnost léčby. Pojišťovna zaplatí nemocnici fixní částku odpovídající této váze.
Motivace pro nemocnici je přímočará: pokud je léčba kratší nebo levnější než průměr, nemocnice vydělá. Pokud je dražší, tratí.
Co to dělá s chováním nemocnic
DRG vytváří tlak na zkracování hospitalizací – a to je v řadě případů žádoucí. Průměrná délka hospitalizace v akutní péči klesla podle OECD z 7,9 dne v roce 2000 na 5,8 dne v roce 2023. Kolik z toho jde na vrub způsobu úhrady, data neukazují.
Systém má ale i stinné stránky. Nemocnice mají motivaci přijímat pacienty se standardními diagnózami a vyhýbat se složitým případům, u nichž skutečné náklady přesáhnou paušál. Tento jev se nazývá cherry picking, česky výběr výhodných pacientů. V českých datech jsme ho nedoložili.
Druhý problém je tzv. upcoding, tedy zařazení hospitalizace do dražší skupiny, než odpovídá skutečnosti. Pojišťovny ho kontrolují, ale úplně ho vyloučit nelze.
Kde DRG nestačí
Chroničtí pacienti – lidé s více souběžnými diagnózami, kteří potřebují dlouhodobou koordinovanou péči – do DRG logiky nespadají dobře. Systém je navržen pro epizodickou akutní péči, ne pro správu chronického onemocnění přes měsíce a roky.
Právě proto je otázka financování ambulantní a dlouhodobé péče pro stárnoucí českou populaci politicky i ekonomicky naléhavá: DRG sám o sobě ji nevyřeší. Vyžaduje jiné způsoby úhrady – sdílené péče, kapitační platby nebo bonusy vázané na zdravotní výsledky pacientů.