Rozdíl mezi tím, co firma za zaměstnance zaplatí, a tím, co zaměstnanci skutečně přijde na účet, se nazývá daňový klín. V Česku je z velké části tvořen odvody, ne daní z příjmu samotnou.
Důchody, dluhová služba, platy ve veřejném sektoru a další takzvané mandatorní výdaje tvoří většinu rozpočtu dřív, než se o jediné koruně začne politicky jednat. Co tam zbývá na investice a nové priority?
Rozdíl mezi tím, co by stát měl teoreticky vybrat na DPH, a tím, co skutečně vybere, se nazývá DPH mezera. V Česku je dlouhodobě sledovaným, ale obtížně zcela uzavíratelným problémem.
Tvrzení o extrémně vysokém zdanění práce v Česku se v debatě opakuje často. Ověřili jsme ho proti datům OECD – a zjistili, že záleží na tom, koho přesně srovnáváte.
Novozélandská GST (obdoba DPH) z roku 1986 je dlouhodobě citovaná jako vzorový případ jednoduché, široce založené spotřební daně s minimem výjimek. Co z toho je přenositelné do českého systému plného snížených sazeb?
Zatímco Francie nebo Spojené království vybírají z nemovitého majetku podstatnou část daňových příjmů, Česko z téhož zdroje vybírá zlomek. Rozdíl není náhoda – je to politická volba opakovaně potvrzovaná napříč vládami.
Celkový podíl daní na HDP řekne málo o tom, jak se stát skutečně chová ke svým občanům. Důležitější je, z čeho peníze vybírá – a tady se Česko od evropského průměru výrazně odlišuje.
Estonský daňový systém je dlouhodobě hodnocen jako jeden z nejjednodušších a nejméně narušujících ekonomiku v rámci OECD. Klíč není v nízkých sazbách, ale v architektuře celého systému.
Neoprávněné podnikání, zkrácení nebo neodvedení daně či neregistrace k DPH, to jsou podezření, kterým nyní čelí poslanec Filip Turek.