Informační systémy české veřejné správy z velké části běží na softwaru z 90. let. Integrace neexistuje, data se přepisují ručně, systémy padají. Tento stav má jméno: technologický dluh. A jako každý dluh ho někdo platí.
Estonsko s 1,4 miliony obyvatel spravuje 99 % státních služeb digitálně. Volby probíhají online od roku 2005. Daňové přiznání trvá pět minut. Jak se to podařilo a co z toho Česko může přenést?
69 % Čechů má základní nebo vyšší digitální dovednosti, výrazně nad průměrem EU. Stát přitom jejich data drží v desítkách databází – a při každém úkonu se na ně ptá znovu. Problém digitalizace není v lidech, ale v architektuře.
Šest unicornů a čtvrtý největší startupový trh regionu vypadají dobře. Investice do výzkumu ale zůstávají pod průměrem EU a míří spíš do zefektivnění montáže než do vývoje vlastních produktů.
Stát v letech 2020 až 2024 investoval do digitalizace přes 50 miliard korun, velká část ale jen záplatuje zastaralé systémy, které nikdo plně neovládá. Evidovaných kybernetických incidentů mezitím přibylo o 84 %.
Dánsko patří dlouhodobě k evropské špičce v digitalizaci veřejné správy. Jeho systém jednotné digitální identity MitID je ukázkou, co znamená sjednocení na úrovni infrastruktury, ne jen jednotlivých portálů.
Tvrzení o desítkách miliard korun investovaných do digitalizace státu bez splnění zákonného cíle zní jako rozpor. Vysvětlujeme, kam peníze šly a proč to nestačilo.
Singapurská agentura GovTech řídí centralizovaně digitální infrastrukturu celé vlády – od identity po cloud. Tento model řeší přesně ten problém fragmentace, kterým trpí česká digitalizace.
První data z digitalizovaného systému stavebních řízení (DSŘ): systém zvládá rostoucí objem žádostí bez zjevných známek přetížení.