PISA je nejrozsáhlejší mezinárodní srovnání vzdělávacích výsledků na světě. Česko v ní pravidelně skončí v první třetině – ale průměr skrývá hluboké rozdíly. Která čísla jsou relevantní a proč?
Finsko proslulo jako vzdělávací velmoc bez standardizovaného testování, bez domácích úkolů a s učiteli jako elitní profesí. Polsko v 90. letech zdědilo sovětský model a za dvacet let se přiblížilo finským výsledkům v PISA. Jak?
Česko patří mezi 18 zemí světa nad průměrem OECD ve všech třech gramotnostech PISA. Výsledky ale nesou učitelské sbory, jejichž velká část míří do důchodu – systém jede na setrvačnost, ne na obnovu.
Rozdíl mezi socioekonomicky nejsilnějšími a nejslabšími žáky činí v Česku 116 bodů PISA – téměř čtyři roky školní docházky. O výsledku dítěte rozhoduje adresa a příjem rodičů víc než ve většině zemí OECD.
Základní školy v Česku zřizuje 2 635 obcí a devět z deseti z nich zřizuje právě jednu. Ředitel je na všechno sám, starosta dělá zřizovatele vedle kanalizace a chodníků. Fragmentace řízení je neviditelná brzda celého systému.
Estonsko se stalo novou evropskou špičkou ve výsledcích PISA, a to bez tradičního finského renomé. Jeho recept je radikálně jednoduchý: nerozdělovat děti podle schopností až do pozdního věku.
Tvrzení o socioekonomické propasti ve výsledcích PISA testů zní jako abstraktní statistika. Co přesně 116 bodů znamená v reálných znalostních letech a jak si Česko stojí v evropském srovnání?
Zatímco český systém řeší blížící se odchod třetiny učitelů do důchodu, Singapur dlouhodobě patří mezi země s nejnižší fluktuací učitelů díky promyšlené kariérní struktuře.
Notifikace. Scrollování. Algoritmy. A my uprostřed toho všeho. Náš mozek není stavěný na svět, který mu každou vteřinu nabízí další dávku dopaminu. Sociální sítě, nekonečné feedy, promyšlené triky – všechno je navržené tak, abychom zůstali přilepení k obrazovce.
Akademická obec se ohrazuje proti vysokým odměnám pro vedení univerzity a proti uvedeným důvodům.