Plodnost 1,28 je snímek roku 2025: generace narozené v sedmdesátých letech měly nakonec kolem 1,8 dítěte
Úhrnná plodnost 1,28 neříká, kolik dětí Češky skutečně budou mít. V roce 2000, kdy bylo ženám narozeným v roce 1975 pětadvacet, byla 1,15, nakonec porodily asi 1,8 dítěte. Generační plodnost ale klesá také: od ročníku 1965 po ročník 1985 z 1,95 na 1,59.
audio doplníme
Úhrnná plodnost v Česku za rok 2025 je podle ČSÚ 1,28 dítěte na ženu, tedy na čtyři ženy v průměru pět dětí. Stejná hodnota byla naposledy v roce 2005 a o 0,55 víc, 1,83, měla v roce 2021. Narodilo se 77 636 dětí, nejméně od roku 1785, kdy v našich zemích začala souvislá statistika. Politici číslo 1,28 citují v debatách o záchraně národa, aniž by říkali, co přesně měří. Měří chování žen v jediném roce, a bez toho se nedá poznat, kdy je panika namístě.
Česká plodnost přitom ještě před deseti lety nevypadala špatně: v roce 2015 byla 1,57, tedy o málo nad průměrem EU (1,54), a v roce 2021 vystoupala na 1,83. Pak čtyři roky po sobě klesala. Svou roli hraje i to, že žen ve věku 25 až 34 let je dnes o 15 % méně než v roce 2015: silné ročníky Husákových dětí už rodiny založily a po nich přicházejí ročníky slabší (kdo přesně nastupuje, popisujeme v článku o generaci Z).
Jak vzniká číslo 1,28
Číslo 1,28 je úhrnná plodnost (Total Fertility Rate, TFR). Statistici zjistí, kolik dětí se v roce 2025 narodilo ženám každého věku od 15 do 49 let, vydělí to počtem žen daného věku a výsledky za všech pětatřicet ročníků sečtou. Vyjde počet dětí, které by porodila žena, kdyby prošla celým reprodukčním věkem a v každém věku se chovala jako ženy v roce 2025. Číslo tedy popisuje chování žen dnes a neříká, kolik dětí skutečně nakonec budou mít.
Model je navíc citlivý na to, kdy ženy rodí. Když celá generace odloží mateřství o pár let, klesne TFR i tehdy, pokud později stejné děti mít budou. Naopak když se narození urychlí, TFR dočasně stoupne. Tomuto vlivu časování říkají demografové „tempo efekt“.
Tempo efekt: posunutí věku rození dítěte způsobuje v daném roce pokles statistické plodnosti, i když ženy nakonec děti mít budou.
Tempo efekt je dnes menší než dřív: průměrný věk matek rostl podle Eurostatu v letech 1995–2005 o 0,28 roku ročně, v letech 2015–2024 o 0,06. Hrubý přepočet, který z tohoto růstu odhadne odložené děti (metoda Bongaartse a Feeneyho v nejjednodušší podobě), by plodnost 1,28 z roku 2025 zvedl asi o 0,1. Pokles tedy z největší části není odklad, ale méně dětí.
Ženy narozené v roce 1975 měly při plodnosti 1,15 nakonec asi 1,8 dítěte
Rozdíl mezi snímkem roku a osudem generace ukazuje minulost. V roce 2000 byla úhrnná plodnost 1,15; tehdy bylo ženám narozeným v roce 1975 pětadvacet a do pětačtyřiceti let porodily podle našeho přepočtu z věkově specifických měr plodnosti v průměru 1,79 dítěte. Ročník 1970 skončil na 1,88 a ročník 1965 na 1,95. Rozdíl dělal odklad: ženy tehdy rodily později než jejich matky, takže v každém jednotlivém roce vycházelo dětí málo, a později se to dohnalo.
Generace se přitom zmenšují. Ročník 1980 má do čtyřiačtyřiceti let 1,70 dítěte, ročník 1985 do devětatřiceti 1,59, zatímco ročník 1975 měl v devětatřiceti 1,75. Ženy po čtyřicítce přidávají málo (ročník 1975 přidal po devětatřicátém roce 0,04), takže se konečné hodnoty od těchto čísel liší nanejvýš o desetiny. Plodnost v pozdějších ročnících tedy skutečně klesá. Čísla jsou hrubá: věk bereme v dovršených letech, takže ročník se může lišit o rok, a ročníky po roce 1980 jsou nedokončené.
Hranici prosté reprodukce 2,1 nedosahuje v EU žádná země
Politici opakují hodnotu 2,1, protože je to hranice prosté reprodukce: Eurostat ji uvádí jako úroveň, při které bez migrace počet obyvatel zůstává stejný. Dvě děti nahradí své rodiče a desetina navíc vyrovnává, že se rodí o něco víc chlapců a že ne každý se dožije dospělosti. Plodnost 2,1 stárnutí nezastaví: o věkové skladbě rozhoduje i délka života a velikost dřívějších ročníků.
Nejvyšší plodnost v EU měla v roce 2024 Bulharsko (1,72), průměr EU byl 1,34 (Eurostat). Podle OSN žije 68 % lidstva v zemích s plodností pod 2,1. Aby se Česko na 2,1 vrátilo, potřebovalo by nárůst o 0,82 dítěte na ženu, přitom největší desetiletý nárůst, který jsme v datech bohatých zemí od roku 2000 našli, byl 0,48 (výpočet v článku o poklesu plodnosti).
Od roku 2015 vysvětluje pokles narozených zhruba z poloviny menší počet žen, od roku 2021 hlavně nižší plodnost
Počet narozených klesl z 110 764 v roce 2015 na 77 636 v roce 2025, tedy o 30 %. Počítali jsme, kolik dětí by se narodilo, kdyby se změnil jen počet a věk žen, a kolik, kdyby se změnila jen plodnost v jednotlivých věcích (srovnání let 2015 a 2024, Eurostat). Z poklesu o 26,8 tisíce narozených připadá 14,1 tisíce na menší počet žen v nejplodnějším věku a 12,7 tisíce na nižší plodnost. Od roku 2021 se poměr obrací: ČSÚ spočítal, že při plodnosti z let 2018–2020 (1,7) by se v roce 2025 narodilo téměř 103 tisíc dětí, tedy asi o 25 tisíc víc než ve skutečnosti, a Terezie Štyglerová z ČSÚ vyčíslila pro Seznam Zprávy, že menší počet rodiček vysvětluje zhruba čtvrtinu poklesu.
Počet žen nemá vliv na samotné číslo 1,28, protože se počítá na ženu; ovlivňuje počet narozených. U plodnosti jsou doložené dvě změny. Ženy rodí později: průměrný věk při prvním dítěti vzrostl z 23,3 roku v roce 1995 na 29,2 roku v roce 2025. A mezi lety 2021 a 2025 klesla podle ČSÚ pravděpodobnost narození prvního dítěte z 88 % na 62 %, přičemž pravděpodobnost druhého dítěte zůstala kolem 78–79 %. Změnilo se tedy hlavně rozhodnutí mít první dítě; jak se tato čísla promítnou do konečného počtu dětí, ukáže až kohortní plodnost dnešních třicátníků (vysvětlujeme v článku o času rodičovství).
Proč lidé děti odkládají, plodnost sama neukáže
Úhrnná plodnost měří, co ženy dělají, ne proč. Často se uvádí nedostupné bydlení, ekonomická nejistota a rostoucí nároky na rodičovství, jenže kauzální doklad pro Česko v těchto datech nemáme a i shrnutí dat o bydlení a porodnosti radí brát vztah ceny bydlení a plodnosti opatrně. Zbývá tedy to, co se změřit dá: například péče o malé děti. Do formální péče chodilo v Česku podle EU-SILC v roce 2024 7 % dětí do tří let, v EU 39 %. Co z mezinárodních dat o rodinné politice skutečně funguje, rozebíráme v článku o slibech českých stran.
O rodinné politice rozhoduje Sněmovna, ve které po říjnových volbách 2025 zasedá 67 žen z 200, tedy třetina a nejvíc v historii. V krajských zastupitelstvech tvoří ženy podle ČSÚ 21 % (2024). Vývoj zastoupení žen v rozhodování popisujeme v samostatném článku.